* Učení *

 

Otázky a odpovědi

Otázka: Jak se díváš na otázku svobodné vůle a autonomie člověka?  

Marta: Neurochirurgové a mozkoví vědci zjistili, že impuls ke konání určité činnosti je registrován mozkem až za několik setin sekundy po té, co impuls k činnosti již nastal. Aktivita je tedy registrována jako první, až po ní následuje poznání tohoto impulsu mozkem. To tedy znamená, podle vědců, že my "neděláme to, co chceme, ale chceme, to co děláme." Zbývá tedy podle tohoto příkladu prozkoumat "Kdo vlastně jsem?", jakou mám pozici a co je vůbec v mé moci.  

O: Jak může fungovat například Pavel? Zamyslí se a řekne si, teď zvednu ruku. A zvedne ruku…  

M: Kdo je ten, který se zamyslí? Uvedený předpoklad vychází z osobní identifikace s myšlenkami a z pocitu osobního konatelství. Když Pavel zvedne ruku, stane se podle našeho příkladu následující: Pavel obdrží impuls k provedení zvednutí ruky a zvedne ruku. Až za několik setin sekundy po impulsu ke zvednutí ruky je tento impuls registrován jeho mozkem. To znamená, že napřed dochází ke konatelství a až poté (!) dochází k registrování obdržené informace mozkem. Kdo tedy zvedá Pavlovu ruku, když Pavlova ruka je zvednuta dřív, než by o tom jeho mozek sám věděl? Je Pavel vůbec schopný autonomně jednat a rozhodovat? Nebo je Pavel jen schopný registrovat to, co je Pavlem děláno?  

O: Takto to vypadá, že je Pavel svéprávný, autonomní - občas. Můžeš mi prosím poradit, jak v tomto postupu najít onen počáteční bod jeho "nesvéprávnosti a neautonomně"?  

M: Uvedené příklady znázorňují, že lidská mysl není vysílačem, nýbrž jen příjemcem myšlenek, které jsou zasílány božským zdrojem. Naše mysl je jako měsíc, který zdánlivě svítí, a sice jen proto, že je ozářen světlem slunce. My říkáme, že měsíc svítí, ale ve skutečnosti, to co vidíme, je jen odraz měsíce ve slunečním světle. Stejně tak je naše mysl, nemající samostatnou existenci, "ozářena" božským zdrojem. Lidské bytí je tudíž, stejně tak jako vše ostatní, jen odrazem světla ve vědomí. Tělo je ve skutečnosti jen neživým objektem, lépe řečeno loutka, pohybovaná zdrojem. Myšlenky nevyvstávají v Pavlově mysli, nýbrž Pavlova mysl je pouhým příjemcem myšlenek božího zdroje, fungující jako rádio, závislé na svém vysílači.  
Když každá Pavlova myšlenka je vlastně myšlenka, která je zaslána Pavlovi a kterou Pavel jen mylně pokládá za svou, nemůže být Pavel nikdo jiný než zdroj sám. Pokud je mysl jen příjemcem myšlenek zdroje, jaká může být její autonomie? Žádná. Jak dalece se může Pavel sám autonomně ze svého osudu vymanit? Asi tak, jako loutka, která je voděna loutkařem. Je tedy bez šance.
Pavlova autonomie je pouze představa v mysli, utkaná z myšlenek, umožňující bohu, hrát si sám se sebou na schovávanou, prostřednictvím zdánlivě oddělené existence. A většinou se schovává tak dobře, že se pak nemůže najít.
Pavel je tedy jen fiktivní a neskutečná představa v mysli. Není nic jiného než Duch sám v aspektu jevovém, partikularizovaném, v podobě tělesně-mentálního komplexu. Z absolutního hlediska je tedy Pavel individualizovaná frakce Ducha, sloužící jako boží sonda, ponořená v jevové relativní existenci - t.j. bůh, který dělá lidské zkušenosti prostřednictvím zdánlivého objektu nazývaný Pavel.  

 

 

Učení - Otázky a odpovědi - Strana 2 -

O: Testoval jsem svoje omezení a svoje strachy podle tvého návodu. "Moje ego" se bojí odevzdat a uvolnit úplně. Snažím se s tím pracovat, ale jakoby mi chyběla důvěra k sebeodevzdání. Zřejmě mi chybí důvěra v Boží dokonalost???  

M: Mysl, která se snaží udržet vše pod kontrolou je jen součástí vědomí a jako taková ve skutečnosti neexistuje. "To", co chce kontrolovat, je jen odraz světla ve vědomí a žádný odraz ani objekt nemůže být nikdy schopen kontrolovat svého stvořitele. To by bylo asi jako tak, když malíř namaluje obraz a tento obraz by se chtěl po té snažit kontrolovat svého malíře. Poznej, kdo jsi, a tvé problémy se rozplynou.
Když zjistíš, že veškeré impulsy k důvěře, sebeodevzdání, tvé strachy, omezení a veškeré reakce existují již dávno před tím, než jsou registrovány mozkem, když my tedy už před naším vědomým rozhodnutím dávno reagujeme a jednáme, musíme si tedy nutně klást následující otázku "Kdo vlastně jsem?"
Snaž se prozkoumat, zda jsi skutečně schopen něco kontrolovat, respektive jak dalece můžeš vůbec autonomně jednat. I zde se klade otázka," Kdo je ten, který chce vše řídit, nemá důvěru a bojí proto se odevzdat?" Sleduj myšlenky až k jejich prameni a uvidíš, že se rozplynou v tvém srdci.  

O: Někteří lidé se potýkají s agresivním a manipulativním chováním duchovních učitelů různých směrů a metod. Při problémech se vždycky dává vina žákovi. Jaká je tvoje zkušenost?  

M: Každý z nás se musí naučit důvěřovat svému srdci i za cenu toho, že se s učitelem bolestně rozejde. Každý konec je zároveň novým začátkem, který dělá jen místo pro náš další vývoj. Aby mohlo nové přijít, musíme se nejprve rozloučit se starým. Mluvit o chybách by znamenalo nedůvěřovat existenci, stejně tak jako z mého pohledu není žádné viny. Nevíme, proč se určité věci dějí, jak se dějí, ale všechno má svůj smysl. Chyby neexistují, existují jen zkušenosti, ze kterých se učíme. Protože nejsme schopni všechno přehlédnout, je důležité, abychom byli především věrni sami sobě. To je moje poznání.
Skutečné Bytí v čistém vědomí se pro mě vyznačuje především absolutním respektem "svobodné vůle". Tento respekt zrcadlí zároveň duchovní zralost učitele a stupeň jeho všeobjímající lásky ke všem bytostem. K tomu patří respektování jak všech rozhodnutí jeho žáků, tak i jejich vlastních cest. Chybí-li tato láska a tento respekt, pak není vazba mezi učitelem a žákem plně protkána Duchem. Respekt a láska ke všem bytostem pramení z hlubokého vnitřního poznání, že vše, co existuje je Bytí- Vědomí. Nisargadatta Maharaj k tomu říká: "Když poznáš, že nejsi nic, to je moudrost. Když poznáš, že jsi vše, to je láska." Stejně tak jako před Probuzením existují i po Probuzení různé stupně Seberealizace, neboť vývoj nikdy nekončí. "Osvícení má sice začátek, ale nemá žádný konec." říkával Osho svým žákům. Maharishi Mahes Yogi rozlišuje tři druhy vědomí - kosmické, boží a jednotné vědomí, které je zároveň tím nejvyšším vědomím, které může člověk žijící na naší planetě dosáhnout. Pokud je učiteli souzeno poznat Pravdu, patří to bezpochybně k velmi důležitému mílovému kameni v jeho vývoji, ale i on stojí po té na samém počátku nové etapy svého nekonečného vývoje.

 

 

 

Učení - Otázky a odpovědi - Strana 3 -

Před Probuzením, stejně tak jako po Probuzení, se nabízí každému jedinci dva zorné úhly. Ten první, je absolutní úhel z pohledu Totality (bytí bohem), druhý je relativní úhel, z pohledu fragmentovaného Ducha v jevové existenci, založený na individuálních, mentálních dispozicích a tendencích (bytí člověkem). Dojde-li k agresivnímu, nadřazenému nebo manipulativnímu chování učitelů vůči žákům, nejedná se o pohled z Totality, nýbrž o jednání z "odrazového prostředí" relativního, osobně - mentálního komplexu, které nebylo dostatečně překročeno, a které je v tomto okamžiku mylně či nevědomě pokládané za "světlo původní". Pravý učitel je Mistr, který ti nedá žádné okovy. Mistr je naplněn sám sebou, nic od tebe nechce, protože tě nepotřebuje. Je jako zahradník, který se těší nad krásou květin. Mistr nemá zájem o moc, protože ví, že moc není ničím jiným než drogou a iluzí. Proto ti řekne, že jsi volný. Neříká ti, co máš nebo nemáš dělat, ale vede tě prostřednictvím impulsů k tvému vlastnímu rozhodnutí a respektuje tvůj vývoj a životní cestu.
Samarpan k tomu říká: "Mistr je tvé nejvlastnější Já. Mistr tě potká tím nejintimnějším způsobem, jaký je vůbec možný. A odsud tě doprovází krok za krokem. My máme představu, že Mistr je někdo, kdo ti řekne, co máš dělat, ale přesně to Mistr nedělá. To je úloha učitele. Mistr je tvůj vnitřní vůdce, který je na tvé straně, který ti řekne, <...jdi raději touto cestou, to už mám za sebou; jdi spíš tímto směrem, to je jednodušší...> Asi tak..."
Kdo žije v Pravdě je plný pokory a skromnější než kdy předtím, žasnoucí každý den nad krásou a dokonalostí boží existence. Má-li učitel jasnost v tom směru, že jsme všichni pouze příjemci myšlenek božího zdroje, je si vědom, že nikdo nemůže jednat proti boží vůli.  

O: Jak dalece je toužení zábranou?  

M: Touha jako taková nemusí být zábranou, pokud je jako vášeň, která nás vede na naší cestě a rozdmýchává oheň pro naše Probuzení. Poznání, mé vlastní bezmocnosti bylo pro mě velkým ulehčením. Jestli je nám Probuzení v tomto životě souzené, pak se mu nemůžeme vyhnout. Nejlépe je, dělat to, co má člověk rád a co mu přináší radost. To platí pro všechny techniky a metody, jak pro "světské radovánky." Jestliže respektujeme, milujeme a ctíme sami sebe, pak ctíme a slavíme boha, který žije v nás jako naše vlastní Já. Dívá se našima vlastníma očima a cítí naším srdcem.  

O: Jaké je tvé poselství ?  

M: Slav lásku, láska je život. Tanči, zpívej a slav, TY JSI.