* Absolutní Bytí *

 

Hovory s Františkem

F: Nedávno jsem vedl akademickou debatu s jedním známým o tom, jestli máme nějakou svobodu. Petr tvrdil, že máme absolutní svobodu, já s ním polemizoval, že si myslím, že ne, že podle mých zkušeností naše vůle musí souhlasit s vůlí celku (všech duší, vůlí Boží).

M: Z individuálního pohledu jedince se to tak sice jeví, že je tady nějaké "já", které má vlastní vůli, a to je smysl božské hry. Ve skutečnosti žádná individualita neexistuje a je pouze zdánlivá. Existuje jen jedna jediná vůle a to je vůle Boží (Absolutního vědomí).

F: Samozřejmě došlo i na otázku, zda existuje nějaký Boží plán pro lidstvo. To je velká neznámá.

M: Existuje plán absolutna, podle kterého se veškeré události odvíjí.

F: Předpokládám, že plánů je celá řada ale a teď se dostáváme k mé otázce: existuje Boží vedení nejen při vedení našich těl (jak popisujete), ale i myšlenek?

M: Existuje pouze Boží vedení, jedna jediná síla a to je imaginační schopnost absolutna. Toto vedení vede lidi tak, jak chce, aby mysleli, cítili a jednali. Veškeré pocity, myšlenky a konání jsou promítány na zdánlivé jedince jako v laterně magice. Tito jedinci jsou imaginováni v souladu s absolutním plánem. To, že člověk žije a má svobodnou vůli, je pouhá iluze. Všechno je projekce absolutna. Jedinec není ve skutečnosti nic jiného než absolutno samo, protože nic jiného kromě absolutna neexistuje.

F: Jestliže ano pak Napoleon, císař Nero a vůbec všichni lidé jsou jen loutkami a nelze jim absolutně nic vyčítat a nejsou za nic zodpovědní!?

M: Z absolutního pohledu je to přesně tak. Neexistuje žádný osobní konatel, jediný konatel, který existuje a způsobuje zdánlivé dění je absolutno (Bůh/Zdroj) samo. Člověk je jen zdánlivá osoba ve zdánlivém světě.  
Absolutní vědomí imaginuje prostřednictvím své imaginační síly veškeré lidi tak, jak je jim předurčeno. Za to vše nese odpovědnost absolutno. Ale ani to za to zodpovědnost nenese, protože absolutno je mimo dualitu a tedy mimo protiklady zodpovědnosti a nezodpovědnosti.
Absolutno je jen jedno jediné, skutečné, věčné, neměnné a veškeré jevy jsou jen imaginací absolutna na absolutno samo. Proto se z pohledu absolutna nikdy nic nestalo, a proto nenese tedy ani absolutno žádnou zodpovědnost.
Jak říká Ramana Mahariši, "není ani stvoření ani zničení," protože nic není. Jen absolutno...  

 

 

Absolutní Bytí - Hovory s Františkem - Strana 2 -

F: Nevím, jestli znáte knihy Michaela Newtona o učení (vztazích....) duší? V podstatě tam píše, že duše jsou generovány ze Zdroje a postupně se učí poznávat, kým jsou, čím jsou a zrají sestupem a zkouškami ve vnějším světě (světech). Že učením (dle svého vývoje) se mění a postupují výše (což se pozná např. podle jejich barvy, která se v prostoru mezi životy mění), stávají se z nich učitelé, Mistři, průvodci atd...
A teď nevím jistě, jestli tohle poznání souhlasí i s Vaším poznáním, ve kterém se vnímáte jako součást Boha (dokonalého), anebo se cítíte ještě nedokonalá? Jaký je rozdíl mezi tou mladou, čerstvě narozenou duší a osvícenou? Předpokládám, že budete s Michaelem v podstatě souhlasit.

M: Michael se zabývá popisem iluze a iluzorního světa, který je z relativního pohledu spravný. Já se ale zabývám Pravdou a mluvím momentálně z pohledu Pravdy a to je pohled absolutní.  Já vím, že jsem Pravda sama. Nevidím se jako součást Boha, vidím se jako Bůh, jako nedělitelné absolutno samo. A sice nejen sebe, ale i Vás a všechny ostatní. Za každým zdánlivým jevem osobnosti, která je klamem, existuje pouze jeho substrát a to je absolutno samo.
Otázka o nedokonalosti je otázkou identifikace s tímto klamem, že existuje nějaká osoba, která se někam vyvíjí, což se nám tak jeví. Zde se jedná o pouhou iluzi zdánlivého vývoje tělesně duševního mechanismu nějaké zdánlivé osobnosti ve zdánlivém světě.
Mé přímé poznání ale je, že Marta neexistuje a nikdy neexistovala, jediné co existuje, je pouze absolutno a to je TO, co jsem.
Jak bych se mohla tedy cítit nedokonalá, když jsem absolutno samo? Neměnné, nedělitelné, věčné, které se nic neučí a je jen pozorovatelem všeho dění.
To, co existuje, je dokonalé. To, co je nedokonalé neexistuje a je pouhým klamem.
Z absolutního hlediska tedy nemůže být ani žádný rozdíl mezi mladou čerstvě narozenou duší a duší osvícenou. Je jen zdání duše mladé, stejně tak jako zdání duše osvícené, obě jsou iluze, jevící se v relativitě.
Ve skutečnosti je všechno absolutno, BŮH, který toto sní a tomuto zdání přihlíží.